Klamovka aneb malý ráj v Košířích

Klamovku, původně vinici, koupila roku 1757 hraběcí rodina Clam-Gallasů a přebudovala ji na rokokovou zahradu. V roce 1895 pal celý areál odkoupil od hrabat košířský starosta Matěj Hlaváček a dal v zámečku vybudovat zahradní restauraci s tanečním sálem. Pro lepší dostupnost zbudoval dokonce na vlastní náklady elektrickou dráhu, teprve třetí v Praze.

Pro osvěžení i tanec

„Kdo chce v tanečních být dokonalý, ať to nejdřív na Klamovce válí“ bylo na počátku 20. století heslo všech tancechtivých dívek a chlapců. Za Hlaváčkova syna se pověst o dobré hudbě a hladkém parketu tak rozšířila po celé Praze a na Klamovku se hrnuly doslova davy. V první světové válce i v následujících letech však budova chátrala a až ve 30. letech byla upravena na sokolovnu. Vznikly zde tenisové kurty a zahradní restaurace opět ožila návštěvníky.

Poslední souboj

Klamovka byla také dějištěm posledního šlechtického souboje v Čechách.  Ten se odehrál 6. května 1876 ve dvě hodiny odpoledne. Proti sobě stáli kníže Vilém Auersperg a Leopold Kolovrat. Příčinou souboje byla prý žena, ale pravý důvod byl patrně politický (odstranit knížete Viléma). V osudný den přijelo na místo duelu šest kočárů. Pistole přivezl hrabě Kolovrat Po několikerém selhání zbraní a minutí byl Auersperg zasažen do břicha a následující den zemřel. Auersperg zřejmě dobře věděl, že jde o spiknutí, a proto se souboji vyhýbal. Nakonec uštván a zahnán ke zdi Klamovky zaujal světáckou pózu. Souboje se zúčastnil se zlatým cvikrem a doutníkem v ústech. Pro krátkozrakost svého vraha ze vzdálenosti předepsaných patnácti kroků snad ani neviděl.

Bašta undergraundu a Košířská Madona

Hospoda na Klamovce se v 70. a 80. letech stala neoficiálním centrem undergroundové kultury. Scházeli se tu literáti, hudebníci, filosofové, budoucí politici i normální máničky. Potkat jste tu mohli Mejlu Hlavsu a jeho Plastic People, Sváťu Karáska, autory Revolver Revue a Respektu jako Jáchym Topol a Viktor Karlík i disidenty Václava Havla, Jiřího Dientsbiera, Ivana Martina Jirouse, Egona Bondyho či Karla Schwarzenberga.

Symbolem hospody Klamovka byla a je Košířská madona, kolorovaná fotografie Freda Kramera, která visela v předsálí před výčepem. Fotografie vznikla v 60. letech jako reklamní snímek. Modelkou byla neznámá "panička jménem Dana". Fotografie byla odcizena na Kramerově výstavě a objevena hostinským Karlem Širmerem v košířské kuželkárně a poté vystavena na Klamovce. Kramer svou fotografii objevil až když se stala logem časopisu Revolver Revue. Na autorská práva si nárok nečinil s poukazem, že vlhkost, plíseň a čas snímek dotvořily, takže je to spíš objekt, který má za základ jeho foto. Košířská madona přežila požár Klamovky v roce 1988, všetečným rukám neznámého zloděje však neunikla. Po roce 1995 visí tedy na Klamovce jen její kopie.

"Tam chodil kdekdo, a byla tam velice zajímavá a vytříbená společnost. Kupříkladu se tam udál požár a tam chodili všichni ty opilci jako jsme my, všechny možný existence a nikdo nějak moc nepracoval, radši si vyběhávali důchody, noční hlídače a kotelníky, prostě jak to jen šlo. Však jsme taky v Národní třídě zpívali: "Cennějsí je denní snění/než hovadský lopocení." A pak Klamovka vyhořela a hrozilo, že bude třeba tři měsíce zavřená, než se to opraví a všechno udělá. To ovšem nebylo myslitelný, tak výčepák Karel Širmer vyhlásil brigádu a děly se neskutečný věci: všichni jsme bílili a natírali, člověk, kterej sice vystudoval nějakýho spojaře, ale nikdy se tím neživil, natahoval dráty a vzpomínal, jak to bylo ve škole, další důchodci a příživnici a intelektuálové se tahali se stolama a židlema, lidi, který se věnovali obrazům je znova restaurovali, aby to bylo v původním stavu a tak podobně. Během týdne, deseti dnů Klamovka znova fungovala. Karel s náma prošel celá ta léta, my ho všichni máme rádi a pamatuju si na dobu, kdy Saša Vondra, Jáchym Topol a tahleta partička tam prostě nesměla. Měl tehdy nějakou šťáru, protože se tam děly samozřejmě určitý věci, čili Karel byl samozřejmě kontaktovanej, jestli spolupracoval nebo ne, o tom nechci spekulovat, nevím, ale každopádně zakázal těm, lidem vstup na Klamovku: "Vy tady pořád něco podepisujete a já mám pak problémy..." Pak uplynuly léta, režim se převrátil a dneska Karel: "Já jsem vás tady hostil, já jsem vás tady vychovával..." A lidi ho berou jako výčepáka, čepoval dobře, tak co... "

Tomáš Schilla, 1997, zdroj: www.guerilla.cz